Orel je aktivně zapojen do sportovních stuktur Evropy i České republiky. Na mezinárodním poli je Orel dlouholetým členem mezinárodní katolické sportovní federace FICEP a aktivně se účastní všech jejich akcí. V České republice je Orel členem Všesportovního kolegia České republiky, má své zástupce v Českém olympijském výboře. 

Prioritou sportovní činnosti Orla je sport pro všechny. Sportovní čínnost není zaměřena na konkrétní sporty, ve své činnosti se Orel věnuje nejrůznějším sportovním odvětvím.

Činnost Orla je založena na práci dobrovolníků, kterí se ve svém volném čase věnují dětem a mládeži. Orel klade velký důraz na vzdělávání cvičitelů a trenérů. Více než 300 členů Orla absolvovalo v minulých letech školení pro trenéry a cvičitele.

Župa Pospíšilova sdružuje orelské jednoty v Hlavním městě Praze a podporuje jejich činnost.

Počátky Orla v Čechách

Na přelomu století vzniká v Čechách silné odborové hnutí katolického lidu, vyvolané vydáním encykliky "Rerum novarum" z r. 1881 papežeLva XIII. Byla založena politická strana křesťansko sociální v Litomyšli r. 1849, proti agresivitě spolků protikatolicky zaměřených zakládány spolky katolické: Jednoty katolických tovaryšů, spolky katolického dělnictva a Svatojosefské jednoty.

Praha

Protože se v Sokole v této době projevovala protikatolická zaujatost, počaly se v katolických spolcích objevovat snahy vyvolat v život i samostatné hnutí tělocvičné pro katolickou mládež. Jako první byl ustanoven tělocvičný odbor při Jednotě katolických tovaryšů v Praze dne 14. března 1896. Odbor měl 45 členů. Na valné hromadě 9. září 1896 byli zvoleni předsedou ThDr. Josef Burian, kanovník vyšehradský , Karel Magerle náčelníkem a cvičitelé Riedl a Skořepa. O činnosti tělocvičného oboru přinášely zprávy pražské Dělnické noviny. Po dvou letech trvání odboru cvičilo se jen nepravidelně. V r. 1907 ujal se tělocvičného vedení br. Saidl (pozdější zemský náčelník). 10. října 1909 bylo při Patronátu mládeže na Malé Straně v Praze ustanoveno pro celou Prahu a okolí volné sdružení "Křesťansko sociálníSokol" podle návrhu Pavlíka Sychry, které však po roce zaniklo. Zásluhou mladého a obětavého br. ing. Bedřicha Pospíšila založen byl 22. října 1911 na Vyšehradě tělocvičný odbor Skupiny křesťansko sociální mládeže na Vyšehradě, jehož 11 členů cvičilo na župním orelském sletu v Hradci Králové r. 1912. Po schválení stanov vznikla ze Skupiny mládeže jednota "První pražský Orel" na Vyšehradě. Starostou byl zvolen P. Alois Tylínek, kooperátor a vikarista vyšehradský,náčelníkem zvolen Josef Čermák. Datum 22. října 1911 považujeme za založení Orla v Praze. Ustanovení první pražské jednoty se jménem Orel mělo velkou odezvu v pražských novinách, které "dštily oheň a síru na rozpínavé pražskéklerikály a na orlí hnízdo na Vyšehradě". Výroční zpráva Orla na Vyšehradě vydaná tiskem k 31. 12. 1913, uvádí: "Náš archív, který jsme si založili hned na začátku své činnosti, chová v sobě nesčetně článků a posměšných ilustrací, týkající senašeho Orla. Je to skvostné zrcadlo, v němž se jeví celá kulturní vyspělost pokrokové části národa". Útoky pokrokového tisku a hlavně příklad Prvního pražské Orla urychlily založení dalších orelských jednot v různých částech Prahy a okolí: Ještě v r. 1912 byly ustanoveny jednoty a odbory na Žižkově, v Liboci a při České lize Akademické v Praze. To dalo ing. Bedřichu Pospíšilovi podnět k tomu, aby na schůzi delegátů pražských jednot 11. listopadu 1912 založil "středočeskou orelskou župu". Mělotohlavně význam propagační. Župa se starala o propagaci orelské myšlenky katolické výchovy celého člověka, její funkcionáři se rozjížděli do venkovských měst a snažili se rozšířit župní síť, což se jim brzy po válce velmi podařilo. Prvním župním starostou byl zvolen její zakladatel a budovatel ing. B. Pospíšil, který se stal po převratu v r. 1918 poslancem revolučního národního shromáždění. Bohužel, zemřel v mladém věku 38 let 14. září 1919.

Bedřich Pospíšil (27. listopadu 1881 Přerov – 14. září 1919 Praha) byl český a československý organizátor katolické tělovýchovy, politik a meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu lidovou.

Původním povoláním byl strojní inženýr. Nejprve působil jako středoškolský učitel v rodném Přerově, později jako strojní inženýr v Praze u firmy Breitfeld a Daněk. Byl odborníkem na stavbu cukrovarů. Roku 1919 se stal předsedou okresní organizace ČSL v Karlíně a členem obecního zastupitelstva v tomto tehdy ještě samostatném městě.

Angažoval se v katolickém politickém táboře. Je považován (spolu s Aloisem Tylínkem) za jednoho ze zakladatelů spolku Orel. Jeho přičiněním byla svolána takzvaná žofínská porada, na které bylo rozhodnuto obnovit tělovýchovné hnutí Orel v Praze.

V letech 1918–1919 zasedal v Revolučním národním shromáždění^] za Československou stranu lidovou. Byl profesí inženýrem.

Zemřel předčasně v 38 letech na tyfus. Jako projev úcty a ocenění práce v oblasti sportu a výchovy mládeže Bedřicha Pospíšila byla pražská župa pojmenována po něm – Župa Pospíšilova.

Zákaz činnosti Čs. Orla na dlouhých 42 let komunistickým režimem

Orelská etapa 1945-1948 byla nejkratší ale nejslavnější etapou orelské historie. Orelské jednoty na jižní a východní Moravě byly obnovovány ihned po přejetí fronty, v celé vlasti ihned po skončení 2. světové války. Úředně byla povolena činnost Čs. Orla ministerstvem vnitra až 12. dubna 1946.

Čs. Orel svedl vítěznou bitvu o svou existenci, aktivně spolupracoval při federativním slučování tělovýchovných a sportovních organizací v Československém tělovýchovném svazu (ČsTS) a uhájil vlastní tělovýchovný program, budovaný na křesťanských zásadách.

Na 200.000 orelských příslušníků naplnilo tělocvičny a hřiště. Jejich cesta vedla k všestranné činnosti, směřující k výchově duše i těla, na základě křesťanského světového názoru, v duchu opravdové demokracie a sociální vzájemnosti.

Po tělovýchovné a duchovní strán­ce byly dokonale připraveny slavnosti Kroměříž 1948 a Praha 1949.

Po duchovní stránce bylo upevněno náboženské sebevědomí orelstva, jeho příslušnost k věřícím občanům katolické církve, jeho povinnost pomáhat církevním představitelům proti komunistické snaze oslabit působení biskupů, kněží a řeholních řádů a podřídit i věřící občany ideologii komunistické.

Zákaz činnosti Čs. Orla a předání jeho majetku Sokolu, nově vzniklé organicky sloučené tělovýchovné a sportovní organizaci, probíhalo živelně podle horlivosti akčních výborů na radnicích místních Národních výborů okresů, měst a obcí. Každý si dělal rychle zásluhy. Úřední zákaz činnosti pro Orla a jeho jednoty nebyl vydán. Únorové události vrcholily 25. února 1948. Protokol o předání majetku jednoty Orla v Břeclavi je datován již 3. března 1948 na příkaz Akčního výboru ONV v Hodoníně ze dne 2. 3. 1948. Rozkaz SNB OV v Hodoníně ze dne 2. 3. 1948 č. j. 615/48. (Josef Papež, starosta jednoty Orla Břeclav). Ukončení AV Čs. Orla bylo ukončeno k 1. listopadu 1948. 30. září 1948 převzal ústřední kanceláře Čs. Orla Sokol a Státní bezpečnost. Výnos o zrušení Čs. Orla ke dni 15. března 1950 nebyl nikdy nikomu z Orla vydán. Při předávání orelského majetku se nepodařilo zachránit 3.000 m látky na slavnostní kroje. Podařilo se rozeslat do žup 3.000 gramodesek (orel. pochody) a celý náklad právě vyšlého orel. zpěvníku, jehož autorem byl prof. Josef Veselka.

V orelském odboji v letech 1939 - 1945 proti německým okupantům byla láska k vlasti proměněna v činy, v činy nebezpečné, hrdinné, často končící obětí života.

Hlavou a výkonným orgánem odboje byl náčelník Čsl. Orla MUDr. Vojtěch Jílek. O veškeré odbojové činnosti byl informován starosta Čsl. Orla Dr. Jan Šrámek, který byl od zřízení Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939 pod přísným dozorem gestapa.

Čsl. Orel byl pro odbojovou činnost dobře připraven. Velkou výhodou bylo zřízení orelských branných oddílů, které prošly vojenským výcvikem: Vojenská pořadová cvičení, orientace mapy, odhad vzdáleností, hod granátem, využití terénu, plížení, pochod se zatížením, běh přes přírodní překážky, skok do hloubky 3 m aj. disciplíny byly vyzkoušeny při branných závodech jednotlivců i hlídek, kterých se každým rokem zúčastnily tisíce sester a bratří.

Branné oddíly Orla byly vedeny vojáky-poddůstojníky, vedoucími branné výchovy v župách byli záložní důstojníci. Branná výchova byla cílevědomá příprava na obranu vlasti. Na jejím vedení se podílelo celé vedení Orla. Jedním z nejnadšenějších a nejvytrvalejších propagátorů branné výchovy byl úřadující náměstek Orla, br. František Leiner.

V dubnu 1939 získal Dr. Vojtěch Jílek s vědomím náčelnické rady spojení na odbojové složky čsl. armády a byl navázán na vojenskou ilegální organizaci "Obrana národa". Z příkazu vojenské složky a na přání náčelnické rady podnikl br. Jílek v červenci 1939 cestu do Varšavy a do Švédska, krytou studiem organizace tělesné výchovy v Polsku a mezinárodním sjezdem severských gymnastů ve Švédsku - Lingiáda.

Na zpáteční cestě se setkal v Polsku s Dr. Janem Šrámkem a br. P. Františkem Hálou, kteří přešli tajně hranice na přání prezidenta Dr. Ed. Beneše. Z této cesty přivezl Dr. Jílek instrukce od Dr. Šrámka pro podzemní orel. hnutí.
Na základě těchto instrukcí byla svolána schůze náčelnické rady mužů a župních náčelníků, na které se po referátu Dr. Jílka všichni spontánně přihlásili ke spolupráci v odbojovém hnutí.

Přítomni byli: náčelník Čs. Orla MUDr. Vojtěch Jílek, náčelník orlů Dr. Rostislav Slavotínek, jednatel Čsl. Orla Jan Hanuš; členové náčelnické rady Bohuslav Koukal, prof. Jiří Malášek, prof. Stanislav Cvek, František Novot­ ný, prof. Zdeněk Svoboda, prof. P. Josef Vrana; spolupracovníci NR JUDr. Jan Haluza, Ing. Jan Němec, František Dofek, Bohu­ slav Musil; župní náčelníci František Malík, František Hlaváč, Bedřich Kostelka, Zbořil, Viktor Martinásek, Molák, Antonín Hrubý, Vít Příkaský, Stanislav Novotný, Dr. Karel Zelinka. Do celé akce byl zasvěcen také Dr. Jurák, redaktor čas. Orel.

Všichni si zvolili krycí jména, pod nimiž chtěli pracovat a ta byla Dr. Jílkem předána vojenskému vedení.

Na základě této schůze byly zřízeny ve všech župách a přes okrsky i ve všech jednotách tříčlenné buňky, které pracovaly, aniž by jim bylo známo ústřední vedení.

Atentát na Heydricha

Byla však i druhá stránka orelského odboje: starosta Čsl. Orla Dr. Jan Šrámek, předseda Československé strany lidové, odjíždí 27. července 1939 na přání prezidenta Dr. Eduarda Beneše tajně do zahraničí a jako předseda exilové vlády v Londýně bojuje za svobodu a obnovu vlasti. Exilová vláda a exilová armáda v Anglii vysílají v r. 1941, 1942 několik skupin parašutistů, kteří byli speciálně cvičeni a vybaveni, aby vykonali ortel smrti nad generálem R. Heydrichem, který vyhlásil stanné právo a za jeho plány na likvidaci českého národa.

Atentát byl proveden 27. května 1942 v 10,35 v Praze Libni, kde parašutista Jan Kubiš po selhání samopalu Jozefa Gabčíka vhodil bombu s plastickou trhavinou pod kola Heydrichova auta. Heydrich byl smrtelně zraněn, umřel 4. června 1942.

Atentát se všemi jeho souvislostmi se stal událostí, která se zařadila mezi odbojové činy evropského významu a výrazně přispěla k lepší mezinárodní pozici prezidenta Dr. Beneše a exilové vlády Dr. Jana Šrámka.

Do Prahy přijíždí protektor Daluege, který v den atentátu vyhlašuje druhé stanné právo v protektorátu, které si vyžádalo stovky obětí, a doba jeho trvání nazvána "heydrichiádou".

Po provedení atentátu se celá skupina parašutistů, kteří tuto akci ve spojení s ilegální sokolskou organizací "Jindra" připravovali, shromáždila v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze: Jan Kubiš, Dolní Vilémovice, Třebíčsko; Jozef Gabčík, Žilina, Slovák; Josef Valčík, Smolina, Valašsko; Josef Bublík, Bánov u Uherského Brodu; Jan Hrubý, Kunovice u Uherského Hradiště; Adolf Opálka, Rešice u Dukovan; Jar. Švarc, Velký Újezd u Hranic

Ze sedmi členů byli čtyři členy orelského organizace:Kubiš, Gabčík, Valčík a Bublík.

Byli vybráni pro své odborné, morální a povahové vlastnosti. Jejich odvaha, statečnost, odpovědnost k danému úkolu, sebeobětování za druhého - to byla jejich vizitka pro výběr k tak těžkému úkolu. A tyto povahové vlastnosti byly jistě posíleny orelskou výchovou, kterou prošli a která byla východiskem k získání potřebných kvalit morálních a odborných.

Odhalením úkrytu a smrtí parašutistů 18. června 1942 v pravoslavném chrámu na Resslově ulici v Praze nacistické běsnění po atentátu na R. Heydricha neskončilo. Byli popravováni čeští vlastenci, členové odbojových skupin, krvavě byly postiženy rodiny parašutistů. Za pomoc parašutistům popraveno 252 odsouzených.

10.června byla zničena obec Lidice na Kladensku, 24. června obec Ležáky na Chrudimsku. Mužové obcí byli postříleni, ženy a děti poslány do koncentračních táborů. Jen málo se jich po válce vrátilo.